neúspěchy testování na zvířatech - tudíž více méně zbytečné, hnusně poučné, nedá se poučit jinak?
31. 12. 2006
KRÁTKODOBÉ ZKOUŠKY TOXICITY NA CELÉ TĚLO
V těchto testech se tradičně podávají zvířatům různě velké dávky
testované látky, aby se určila dávka LD50 - dávka, která zabije
polovinu z nich. V Británii je pro testování kosmetiky obvyklejší
limitní test používající méně zvířat a nižších dávek, i když zvířata
při něm stále ještě mohou umírat na otravu. Evropská komise nedávno
doporučila jako náhradu LD50 tzv. "fixed dose procedure". FDP také
používá zvířata, která tedy mohou trpět některými účinky otravy - byť i
méně. Vzhledem k rozdílům mezi druhy v střebávání látek, jejich
distribuci v těle, v metabolismu a ve vylučování, mohou být výsledky
všech těchto testů velmi rozdílné. Například hodnota LD50 pro
průmyslovou chemikálii zvanou "thiourea" se značně různí i mezi
jednotlivými druhy krys - u Severních norských krys se liší 450 krát od
Hopkinsových krys. Porovnávání smrtelných dávek různých chemikálií u
zvířat a těch dávek objevených při nehodách, v nichž došlo k otravě
lidí, ukazují značné rozdíly. Například bylo zjištěno, že lidé jsou 600
až 1000 krát citlivější na lék atropine, než bylo předpovězeno pomocí
testů na zvířatech, zatímco zvířata byla více než 15 krát citlivější na
lék barbital, než lidé.
PRONIKÁNÍ KŮŽÍ
Je důležité vědět, zda-li a do jaké míry mohou jednotlivé složky
kosmetiky pronikat kůží. Jestliže pronikají, mohou se dostat do
krevního oběhu a být dopraveny do všech částí těla, přitom mohou
způsobit otravu. Je odhadováno, že rozdíl mezi různými druhy a člověkem
v pronikání látek kůží je až pětiřádový.
DRÁŽDIVOST NA KŮŽI
Králíci a morčata se obvykle používají pro testování dráždivosti na
kůži, ale postrádají repertoár různých lidských reakcí, což je částečně
dané rozdíly v distribuci v drobných krevních cévách. Jejich kůže
reaguje jen do určité míry a nerozlišuje mezi velmi, mírně a středně
dráždivými látkami.
Srovnávací testy provedené v
britském Huntingdonském výzkumném středisku na myších , morčatech,
miniprasátkách, selatech, králících, psech a paviánech ukázaly "značnou
rozmanitost mezi různými druhy v reakcích na podráždění." Například
dráždivost šamponu s prostředkem proti lupům byla v rozmezí od
kategorie "více" u králíků až po kategorii "téměř nedráždivé" u
paviánů. Byly rozdíly mezi reakcemi miniprasátek a selat, které se
střídavě lišily od reakcí lidí.
DRÁŽDIVOST NA OKO
Přestože je test Draize používán již více než čtyři desetiletí, tak
jeho předpovědi neodpovídají zkušenostem s reakcemi lidí. Například
bylo porovnáváno 281 případů nehod, při nichž došlo ke vstříknutí
chemického prostředku do lidského oka, s předpověďmi vytvořenými testem
Draize pro ty samé chemické prostředky. Rozdíly mezi reakcemi lidí a
králíků byly až dvěstěpadesátinásobné.
Test Draize hrubě přehání dráždivé účinky a předpovídá lidské reakce s
přesností menší než padesátiprocentní. Hlavní problémy jsou způsobovány
rozdíly mezi jednotlivými druhy, například:
Ostatní nevýhody zahrnují fakt, že v testu Draize je určování
dráždivosti spíše odhadováno než objektivně měřeno. To vede k rozdílům
ve výsledcích nejenom mezi jednotlivými laboratořemi, ale i v té samé
laboratoři ze dne na den.
SENZIBILIZACE
V těchto testech, které měří pravděpodobnost, že látka při opakovaném
podávání způsobí alergickou reakci, se používají morčata. Existuje
zhruba 15 různých testů, přičemž většina z nich vyžaduje 20 až 40
zvířat. Tyto metody se značně liší ve výběru dávky, intervalu podávání,
roztocích použitých pro podávání látky injekčně, způsobu získávání
údajů a ve výkladu výsledků, což ztěžuje porovnávání mezi jednotlivými
druhy testů na zvířatech. Jestliže se vyvolá slabá alergická reakce na
místě, kam byla injekčně umístěna testovaná látka, může být, pokud je
sotva znatelná, přehlédnuta. Protože jsou často použity přehnaně velké
dávky, tak ten test přehání způsobenou alergickou reakci. Na druhé
straně maximalizační test na morčatech občas zklamává při určování
látek způsobujících alergii u lidí.
FOTOTOXICITA A FOTOSENZIBILIZACE
Fototoxicita a fotosenzibilizace jsou takové reakce kůže na chemikálie,
ke kterým dojde při vystavení se světlu. V testech fototoxicity se
běžně používají miniprasátka, myši bez srsti, krysy a králíci, ale
pozorované reakce kůže jsou často množstevně i kvalitou zcela odlišné
od srovnatelných reakcí lidské kůže.
KARCINOGENITA
Standardní testy karcinogenity se provádějí na krysách a myších nikoliv
proto, že by nejspolehlivěji předpovídaly lidské reakce, ale proto, že
žijí krátce, jsou malé a relativně levné a snadno se s nimi manipuluje.
Nicméně, hodnota testů karcinogenity na zvířatech je tvrdě limitována
problémy mezidruhových rozdílů, nerealistických látek, vysokou cenou a
tím, že dlouho trvají. Analýza výsledků testování na zvířatech 19 ze
známých látek, které způsobují karcinogenitu u lidí, zjistila jejich
přesnost pouze u 37 % případů - házení mincí by bylo přesnější!!!
Schopnost testů na zvířatech
objevit látky nezpůsobující karcinogenitu je velmi chatrná - zdánlivě
každá chemikálie je karcinogenní v nějaké dávce u jednoho či jiného
druhu. U 20 vybraných chemikálií, u kterých se věří, že nezpůsobují
karcinogenitu u lidí, předpověděly testy na zvířatech, že 19 z nich by
bylo karcinogenní - trefíce se tedy pouze v 5 % případů.
Analýza výsledků testů
karcinogenity na krysách a myších pro 100 chemikálií ukázala shodu ve
výsledcích mezi těmito dvěmi druhy v 70 %. Toto představuje horní limit
pro srovnávání, který může být předpokládán mezi reakcemi hlodavců a
lidí, protože krysy a myši jsou si sobě navzájem více biologicky
podobné, než jsou oboje podobné lidem.
Laboratorní krysám a myším jsou
podávány tak vysoké dávky ve snaze získat zcela jasný výsledek, že
často vytvoří "spontánní" nádory. Tato situace je zcela odlišná od
zkušeností u lidí, u nichž naopak dochází k častému vystavení velmi
malým dávkám karcinogenů.
Dr. Lester Lave z Carnegie -
Mellon univerzity v Pittsburghu z USA a jeho významní kolegové napsali
v roce 1988, že "přenášení výsledků z jednoho druhu na druhý je plno
nepřesností." Jejich závěr byl že, "pro téměř všechny testované
chemikálie nebylo stanovování výsledků testů na hlodavcích efektivní",
a jsou "zřídkakdy nejlepším přístupem pro rozhodování, jestli
klasifikovat chemikálii jako karcinogenní pro člověka."
(Nature, 1988, číslo 336)
TERATOGENITA
Rozdíly mezi druhy živočichů zapříčiňují, že mnoho látek je pomocí
testů na zvířatech nesprávně identifikováno jako schopné způsobovat
defekty plodu u lidí. Například z 800 chemikálií způsobujících defekty
plodu u zvířat méně než 25 poškozuje lidský plod.
Animal tests in cosmetics toxicology - scientific failings, vydala
British Union for the Abolition of Vivisection, 16a Crane Grove, London N7 8LB, UK
copyright by MarqetZ, thanx for info to svoboda zvířat! více info na www.svobodazvirat.cz |