Jdi na obsah Jdi na menu
 


neúspěchy testování na zvířatech - tudíž více méně zbytečné, hnusně poučné, nedá se poučit jinak?

31. 12. 2006

KRÁTKODOBÉ ZKOUŠKY TOXICITY NA CELÉ TĚLO

V těchto testech se tradičně podávají zvířatům různě velké dávky testované látky, aby se určila dávka LD50 - dávka, která zabije polovinu z nich. V Británii je pro testování kosmetiky obvyklejší limitní test používající méně zvířat a nižších dávek, i když zvířata při něm stále ještě mohou umírat na otravu. Evropská komise nedávno doporučila jako náhradu LD50 tzv. "fixed dose procedure". FDP také používá zvířata, která tedy mohou trpět některými účinky otravy - byť i méně. Vzhledem k rozdílům mezi druhy v střebávání látek, jejich distribuci v těle, v metabolismu a ve vylučování, mohou být výsledky všech těchto testů velmi rozdílné. Například hodnota LD50 pro průmyslovou chemikálii zvanou "thiourea" se značně různí i mezi jednotlivými druhy krys - u Severních norských krys se liší 450 krát od Hopkinsových krys. Porovnávání smrtelných dávek různých chemikálií u zvířat a těch dávek objevených při nehodách, v nichž došlo k otravě lidí, ukazují značné rozdíly. Například bylo zjištěno, že lidé jsou 600 až 1000 krát citlivější na lék atropine, než bylo předpovězeno pomocí testů na zvířatech, zatímco zvířata byla více než 15 krát citlivější na lék barbital, než lidé.
  • Dr. Roy Goulding, který založil v Británii první Národní informační středisko jedů, prohlásil že, "Ačkoli údaje získané pomocí studií na zvířatech ....poskytují některé základní informace o mechanismu toxicity a relativní toxicity, nelze mít za to, že tyto informace jako celek budou platit pro člověka."
    / Monitoring for Drug Safety, ed. Inman, 1980/
  • Dr. Glyn Volans z Londýna z Národního centra jedů z nemocnice New Cross, který porovnává informace a pojednává o případech otrav, řekl, že "..údaje o akutní toxicitě, které byly získány pomocí testů na zvířatech, přispívají k této práci velmi malou hodnotou."
    /The Contribution of Acute Toxicity Tests to the Evaluation of Pharmaceuticals, ed. Schuppan, 1986/
  • Profesor Zbinden z Toxikologického ústavu z Curychu napsal, že "Pro rozpoznání příznaků akutní otravy u člověka a pro stanovení smrtelné dávky pro člověka mají hodnoty LD50 získané pokusy na zvířatech velmi malou cenu."
    / Archives of Toxicology (1981) číslo 47/
PRONIKÁNÍ KŮŽÍ
Je důležité vědět, zda-li a do jaké míry mohou jednotlivé složky kosmetiky pronikat kůží. Jestliže pronikají, mohou se dostat do krevního oběhu a být dopraveny do všech částí těla, přitom mohou způsobit otravu. Je odhadováno, že rozdíl mezi různými druhy a člověkem v pronikání látek kůží je až pětiřádový.
  • Podle toxikologa Dr. Scotta a jeho kolegů z Imperial Chemical Industries UK "...pro velkou řadu chemikálií je lidská kůže odolnější proti pronikání kůží, než kůže hlodavců, a proto údaje o pronikání získané ze zvířecích modelů mohou vést k přecenění rizika pro člověka."
    /Food and Chemical Toxicology (1986), číslo 24/
DRÁŽDIVOST NA KŮŽI
Králíci a morčata se obvykle používají pro testování dráždivosti na kůži, ale postrádají repertoár různých lidských reakcí, což je částečně dané rozdíly v distribuci v drobných krevních cévách. Jejich kůže reaguje jen do určité míry a nerozlišuje mezi velmi, mírně a středně dráždivými látkami.
Srovnávací testy provedené v britském Huntingdonském výzkumném středisku na myších , morčatech, miniprasátkách, selatech, králících, psech a paviánech ukázaly "značnou rozmanitost mezi různými druhy v reakcích na podráždění." Například dráždivost šamponu s prostředkem proti lupům byla v rozmezí od kategorie "více" u králíků až po kategorii "téměř nedráždivé" u paviánů. Byly rozdíly mezi reakcemi miniprasátek a selat, které se střídavě lišily od reakcí lidí.
DRÁŽDIVOST NA OKO
Přestože je test Draize používán již více než čtyři desetiletí, tak jeho předpovědi neodpovídají zkušenostem s reakcemi lidí. Například bylo porovnáváno 281 případů nehod, při nichž došlo ke vstříknutí chemického prostředku do lidského oka, s předpověďmi vytvořenými testem Draize pro ty samé chemické prostředky. Rozdíly mezi reakcemi lidí a králíků byly až dvěstěpadesátinásobné.
Test Draize hrubě přehání dráždivé účinky a předpovídá lidské reakce s přesností menší než padesátiprocentní. Hlavní problémy jsou způsobovány rozdíly mezi jednotlivými druhy, například:
  • čočka představuje u králíka 25 % povrchu oka, ale u člověka jenom 7 %
  • průměrná tloušťka čočky je u králíka 0,37 mm a u člověka 0,51 mm
  • králičí oko má méně slz pro vyplavování dráždivých látek
Ostatní nevýhody zahrnují fakt, že v testu Draize je určování dráždivosti spíše odhadováno než objektivně měřeno. To vede k rozdílům ve výsledcích nejenom mezi jednotlivými laboratořemi, ale i v té samé laboratoři ze dne na den.
  • Doktor Dennis Swanson z Portok Down (Velká Británie) napsal v roce 1983, že "žádný jednotlivý druh zvířat nebyl shledán přesným modelem pro lidské oko ani co se týče anatomie ani v reakcích na podráždění."
    /Animals and Alternatives in Toxicity Testing, ed. Balls, Riddel and Worden, 1983/
SENZIBILIZACE
V těchto testech, které měří pravděpodobnost, že látka při opakovaném podávání způsobí alergickou reakci, se používají morčata. Existuje zhruba 15 různých testů, přičemž většina z nich vyžaduje 20 až 40 zvířat. Tyto metody se značně liší ve výběru dávky, intervalu podávání, roztocích použitých pro podávání látky injekčně, způsobu získávání údajů a ve výkladu výsledků, což ztěžuje porovnávání mezi jednotlivými druhy testů na zvířatech. Jestliže se vyvolá slabá alergická reakce na místě, kam byla injekčně umístěna testovaná látka, může být, pokud je sotva znatelná, přehlédnuta. Protože jsou často použity přehnaně velké dávky, tak ten test přehání způsobenou alergickou reakci. Na druhé straně maximalizační test na morčatech občas zklamává při určování látek způsobujících alergii u lidí.
  • Dr. Robinson a jeho kolegové z firmy Procter and Gamble Company USA napsali "Nicméně používání maximalizačního testu může poskytovat slabou opakovatelnost údajů z opakovaných testů zveřejněných v té samé publikaci a mohou také falešně předpovídat, že testované látky nebudou způsobovat alergii u lidí."
    /Food and Chemical Toxicology (1989), číslo 479/
FOTOTOXICITA A FOTOSENZIBILIZACE
Fototoxicita a fotosenzibilizace jsou takové reakce kůže na chemikálie, ke kterým dojde při vystavení se světlu. V testech fototoxicity se běžně používají miniprasátka, myši bez srsti, krysy a králíci, ale pozorované reakce kůže jsou často množstevně i kvalitou zcela odlišné od srovnatelných reakcí lidské kůže.
KARCINOGENITA
Standardní testy karcinogenity se provádějí na krysách a myších nikoliv proto, že by nejspolehlivěji předpovídaly lidské reakce, ale proto, že žijí krátce, jsou malé a relativně levné a snadno se s nimi manipuluje. Nicméně, hodnota testů karcinogenity na zvířatech je tvrdě limitována problémy mezidruhových rozdílů, nerealistických látek, vysokou cenou a tím, že dlouho trvají. Analýza výsledků testování na zvířatech 19 ze známých látek, které způsobují karcinogenitu u lidí, zjistila jejich přesnost pouze u 37 % případů - házení mincí by bylo přesnější!!!
Schopnost testů na zvířatech objevit látky nezpůsobující karcinogenitu je velmi chatrná - zdánlivě každá chemikálie je karcinogenní v nějaké dávce u jednoho či jiného druhu. U 20 vybraných chemikálií, u kterých se věří, že nezpůsobují karcinogenitu u lidí, předpověděly testy na zvířatech, že 19 z nich by bylo karcinogenní - trefíce se tedy pouze v 5 % případů.
Analýza výsledků testů karcinogenity na krysách a myších pro 100 chemikálií ukázala shodu ve výsledcích mezi těmito dvěmi druhy v 70 %. Toto představuje horní limit pro srovnávání, který může být předpokládán mezi reakcemi hlodavců a lidí, protože krysy a myši jsou si sobě navzájem více biologicky podobné, než jsou oboje podobné lidem.
Laboratorní krysám a myším jsou podávány tak vysoké dávky ve snaze získat zcela jasný výsledek, že často vytvoří "spontánní" nádory. Tato situace je zcela odlišná od zkušeností u lidí, u nichž naopak dochází k častému vystavení velmi malým dávkám karcinogenů.
Dr. Lester Lave z Carnegie - Mellon univerzity v Pittsburghu z USA a jeho významní kolegové napsali v roce 1988, že "přenášení výsledků z jednoho druhu na druhý je plno nepřesností." Jejich závěr byl že, "pro téměř všechny testované chemikálie nebylo stanovování výsledků testů na hlodavcích efektivní", a jsou "zřídkakdy nejlepším přístupem pro rozhodování, jestli klasifikovat chemikálii jako karcinogenní pro člověka." (Nature, 1988, číslo 336)
opička
TERATOGENITA
Rozdíly mezi druhy živočichů zapříčiňují, že mnoho látek je pomocí testů na zvířatech nesprávně identifikováno jako schopné způsobovat defekty plodu u lidí. Například z 800 chemikálií způsobujících defekty plodu u zvířat méně než 25 poškozuje lidský plod.
  • Dr. George Lin z Centra pro technologii Joseph C. Wilsona z New Yorku napsal ve vědeckém časopise že, "..neexistuje ideální zvířecí model, ze kterého by bylo možno odvozovat, jaké budou výsledky teratogenity při vystavení člověka dané látce, kvůli citlivosti jednotlivých druhů a rozdílům mezi druhy."
    /In Vitro Toxicology (1987), číslo 1/
Animal tests in cosmetics toxicology - scientific failings, vydala
British Union for the Abolition of Vivisection, 16a Crane Grove, London N7 8LB, UK


copyright by MarqetZ, thanx for info to svoboda zvířat!
více info na www.svobodazvirat.cz